Důvěra „nevěřícího Tomáše“

Na příběhu o „nevěřícím Tomášovi“ si ukážeme, jak důležitá je důvěra. Na několika místech Janova evangelia budeme sledovat, jak se mu podařilo „nahrát na smeč“ Ježíši, jenž některé ze svých klíčových výroků vyslovil jako odpověď na Tomášovu otázku nebo postoj! Pro Tomáše je důležitější se ptát, než se tvářit, že všemu rozumí a jak je na vlně. K tomu je potřeba důvěra, že nebudeme „zatlučeni jak hřebík“ poté, co otázkou odkryjeme svůj skutečný stav věcí.

Dů-VĚRA v sobě nese odkaz na víru, která je jedinou vstupenkou k Bohu. Tomášovi záleží víc na tom, aby znal Cestu, Pravdu a Život a aby došel do cíle, než na vlastní důstojnosti a „image“.

Důvěra je jednou z klíčových podmínek růstu. Jak v manželství, tak ve sboru, v obci, ve státě. Prostředí důvěry zakládá na dosahování mnohem lepších výsledků, než prostředí podezírání, kritiky a kontroly. Důvěra není o naivitě, ale o zralosti charakteru. Důvěřovat neznamená zavřít oči a skočit, ale nese v sobě víru v potenciál k lepšímu, který se uvolňuje skrze Kristův kříž a bezpečí Jeho lásky. Mohu hledat a rozmazávat chyby, nebo naopak uvolňovat a rozvíjet talenty a obdarování k tomu dobrému a tím také růst. Je to jedno z tajemství úspěšného otcovství i „vedoucovství“.